Lesbické přiznání – když ženu přitahují ženy

Rodiče milují své děti, ať provedou cokoliv, ať se stane cokoliv. Oznámit své rodině a blízkým, že jste lesbička a milujete ženy, dokáže způsobit velkou citovou újmu. Jak se žije s vědomím, že jste ,,jiní,,? A jaké mohou být reakce Vašeho okolí?

Jak vlastně holka zjistí, že je lesba?

Stačí k tomu nenápadný impuls. Například jdete po ulici a najednou se otočíte za pěknou slečnou. Nemusí to znamenat, že se stáváte lesbičkou jen proto, že se ohlédnete za někým atraktivním stejného pohlaví. Ženy se totiž neustále snaží srovnávat s jinými ženami.

Možná jste se někdy přistihla, že pozorujete kamarádku s velkými ňadry a přestavujete si ji nahou, protože Vás její prsa fascinují. To však také nemusí být hned důkaz změny orientace. V těchto případech se může jednat pouze o Vaši touhu vypadat lépe nebo na sobě něco změnit – někomu se podobat. To, že se cítíte jinak než ostatní, můžete poznat podle toho, že se Vám zvýší představivost a fantazie nabere na obrátkách hlavně při spánku, kdy sníte.

Nepřitahují Vás muži, stýkání s nimi Vás nenaplňuje a naopak přízeň ženského pohlaví Vám dělá dobře. Erotické představy se ženami Vás nepředstavitelně vzrušují a jste si jistá, že soužití s osobou stejného pohlaví je to pravé pro Vás, i když se tomu podvědomě bráníte. Říká se, že lesbičku poznáte podle držení těla, nenosí umělé nehty, nedává nohu přes nohu, když si sedá, nosí velké hodinky, moc se nelíčí a nikdy ji neuvídíte v sukni s kytičkama.

Je pravda, že většina lesbiček působí spíše chlapeckým dojmem, ale není tomu vždycky tak. Klišé je v tom, že lesbičky chtějí vypadat jako muži, ale přitom muže nesnášejí a co nemohou vystát? Paradoxně označení ,,lesba,,. Velká většina těchto žen jsou také feministky. Je důležité si opravdu plně uvědomit, co chcete a co očekáváte sami od sebe. 

Přiznat sama sobě, jsem lesbička, je životně to nejdůležitější přiznání. Otázkou je, zda si takovou věc nechat pro sebe nebo ji sdělit svému okolí. Svět je plný předsudků a negativních postojů, ale také pochopení a tolerance. Záleží jen na Vás, jak se k tomu postavíte!

Bojíme se přiznat, kým jsme

Můžeme Vás uklidnit, že k homosexualitě se hlásí čím dál více lidí. Neustále mezi sebou hledáme někoho, kdo by nás podpořil. Podívejme se třeba na slavné osobnosti, které se nebály otevřeně prohlásit, kým vlastně jsou. Dnešní doba nám nabízí zpovídat se mezi sebou na sociálních sítích, prohlédnout si weby zaměřené na homosexuální tématiku a nebát se svěřit někomu, kdo prožívá to stejné co Vy. 

Nezapomínejte, že dnes už svět není tak konzervativní jako za našich rodičů. Existuje mnohem větší tolerance ze stran médií i samotného okolí. Rozpoznat svou sexuální orientaci nám může trvat celé roky. Jedná se o celou řadu pokusů a zkoušek. Můžeme si mnohdy zasadit unáhlené soudy a zbytečně zažívat opovržení a zklamání.

Nebojme se vyzkoušet to, co nás láká. Maximálně nás to obohatí o další zkušenosti, které můžeme později z hlavy vypustit nebo naopak se k nim vracet jako ke příjemným vzpomínkám. Pokud se nebudeme bát přiznat si skutečnosti, budeme se cítít jistější, hrdější a sebevědomější. A hlavně budeme šťastní!

Ten moment, kdy se nám otevřou oči a přiznáme si svou skutečnou orientaci, bývá většinou sexuální styk s opačným pohlavím. Po tomto aktu by se měly všechny naše otazníky proměnit v obrovské vykřičníky.

Svěřit se okolí nebo zůstat v anonymitě?

Přihlásit se veřejně k homosexualitě je velmi těžké rozhodnutí. Naráží na předsudky a nepochopení. I naši nejbližší přátelé nás mohou překvapit svou negativní reakcí. Situace, kdy se rozhodnete oznámit své rodině, že jste lesbička, je nepříjemná a citově náročná. Svou rodinu nechcete zklamat. Nechcete, aby byli zklamaní z toho, že jste jiní než jak si Vás idealizovali.

Sexuální orientaci si nevyberete. Je to součást Vaší osobnosti a rozhodně by jste se za ni neměla stydět. Nelze ovlivnit způsob, jak na Vaše přiznání zareaguje rodina, ale i přesto věřte, že jejich láska k Vám se nezmění. Nebude to jednoduché pro Vás ani pro ně a nebuďte zklamaná, pokud odsoudí vše, co řeknete.

Pro některé lidi je lepší říct na rovinu svému okolí, co cítí a jaké jsou jeho pocity, než dusit problémy v sobě a propadat depresím z nepochopení. Jiní se zase cítí lépe v anonymitě, protože mají strach z reakce. I přesto, že o své orientaci s nikým nemluví, jsou šťastní a spokojení.

Vše záleží na Vašem vnitřím JÁ, které se dere ven. Záleží také na tom, co očekáváte od rozhovoru s rodinou a jak si přejete, aby reagovali.Musíte si být jistí sami sebou! První člověk, kterému se většinou svěříte, bude kamarád/ka. Ten by měl při Vás stát, ať se děje, co se děje. Uvidíte, že tohle jen jen začátek!

Oříškem budou rodiče a sourozenci. Je možné, že Vás poplácají po rameni a popřejí štěstí. Upřímně se tahle situace však stává málokdy. Počítejte, že to pro ně bude obrovský šok. Bojíte se? Vemte si sebou pomoc. Kamarádka, bratr, sestra…Tihle všichni Vás mohou při rozhovoru s rodiči podpořit a pomoci jim vysvětlit, co zažíváte. Odlehčete situaci vtipně: ,,Tati, lepší být lesbička než feťačka, nemyslíš?,,.

Co je to coming out?

Odhalení své pravé identity, konec skrývání sexuální orientace, přijetí sebe sama jako lesbičky – tomuto můžeme říkáme ,,coming out,,. Toto období se může u člověka objevit naprosto nečekaně. Určitě jste již mnohokrát slyšeli o situaci, kdy se šťastně ženatý muž po dvacetiletém manželství a výchově dvou dětí rozhodl pro život s jiným mužem. Tento případ coming out není vůbec ojedinělý.

Proces objevení sama sebe je velmi bolestivý, zvlášť v situaci, jako je tahle, kdy je muž ženatý a má děti. Zároveň však muž pocítí naprostý pocit úlevy a štěstí, příjme pravdu o svém vlastním obraze, pozná se takový, jaký ve skutečnosti je celou dobu. Žít v dlouhodobé lži, přetvářce a falešném pocitu radosti, není pro homosexuála přínosné a může to vést k velkým psychickým problémům.

Coming out může podlehnout také člověk nábožensky založený. V tomto případě volí člověk dobrovolně celoživotní celibát. Odmítá blízkost jiného člověka, a toto vede k obzvlášť silné mentální poruše.