Školní pozdvižení – povídka

Ze třídy jsem vyběhla se zvoněním celá nasraná. Spratci mrňaví! Nechápu, kdy mě napadl ten debilní nápad být učitelkou na základní škole. Očekávala jsem, že budu učit na nižším stupni, kde bývají zásadně pomalejší děti, které potřebují jen popostrčit, anebo děti s mentální poruchou, ale že mě hodí do osmičky, jsem opravdu nečekala.

Všude samí cikáni, kteří mluví sprostě, ve třídě se mlátí, dělají bordel a blbosti a upřímně se jich celkem bojím. Jak se mnou do prdele můžou takový parchanti vyjebávat? Jsem tu teprve druhý den a už mám chuť s tím praštit.

Kabinet byl místo činu

Do kabinetu jsem vběhla co nejrychleji, protože ho sdílím s jedním učitelem asi v mém věku. Je to docela fešák a na to, že jsme spolu zatím prohodili jen pár slov je opravdu sympaťák. Dokonce mě i zval na oběd. Zatímco ze sebe rvu košili, kterou mi ti hajzlové postříkali inkoustem, nenápadně hlídám dveře, aby mě tu kolega nenašel se slzami v očích a jen v podprsence.

Kde je doprdele ta mikina, kterou jsem tu včera nechala, protože bylo vedro? K pouzdrové sukni se sice mikina nehodí, ale je mi to fuk. Jsem unavená! Chlapa jsem neměla půl roku a na sex mám takovou chuť, že bych chlapovi snad i zaplatila, rodiče mě štvou, peněz moc není, proto jsem taky musela vzít jeden z nejhorších bytů, co se našlo, a jediná moje radost byla budoucí zaměstnání tady. A jak jsem dopadla?

„Doprdele!“ švihla jsem mikinou, u které se mi právě zasekl zip, o zem.

Měla jsem na sobě jenom podprsenku

„Jste v pořádku?“ uslyšela jsem za sebou hlas mladého kolegy. No doprčic. Doufám, že za mnou nestál déle a neviděl, jak se peru se zipem od mikiny. Rychle jsem si „nenápadně“ otřela oči a otočila se hrdě směrem k němu. Je mi fuk, že jsem jen v podprsence.

„To Vám udělali oni?“ ukázal směrem na mou košili. Jen jsem přikývla a zakryla své tělo alespoň mikinou.

„Máte zaseklý zip.“

„Já vím,“ odsekla jsem neslušně.

„Ukažte, pomůžu Vám s tím,“ natahoval se pro mikinu. Podala jsem mu ji a neušlo mi, že se dívá na mé tělo. Zip se mu podařilo spravit téměř okamžitě. Něco pevného se mu začalo rýsovat pod kalhotami. Bylo mi fuk, že si o mně může myslet, že jsem rajda. Bylo mi dokonce i fuk, že náš kabinet nemá zvenčí kouli místo kliky, a tak může kdokoliv kdykoliv vejít. 

Začala jsem ho líbat. Přitáhl si mě za bradu a oplácel mi polibky. Začal mi jemně okusovat krk a rukou mi vjel pod sukni a nahmatal mou dychtivě pulzující, vlhkou mušličku. Rozepla jsem mu pásek i kalhoty a vytáhla horký pulzující penis.

Začala jsem rychle dlaní kopírovat jeho tvar. Pan kolega už to zřejmě nevydržel, vyhrnul mi sukni a už byl ve mně. Zatímco mě tam přímo na stole hlasitě šukal, stihl mě líbat, rozepnout mi podprsenku a masírovat bradavky. Neudržela jsem se a sténala jsem. Snažila jsem se tlumit, ale prostě to nešlo.

Za velkou přestávku mě stihl obtáhnout na stole, já jeho na židli a ještě si mě podal zezadu, zatímco já byla vykloněná z okna. Větší vzrušení jsem nikdy nezažila. Udělala jsem se. Dvakrát! A když ho ze mě konečně vytáhl, aby se mi vystříkal do pusy, kdo stál mezi dveřmi?

Jeden z „mých“ parchantů.

A bylo mi to fuk!